Archiv rubriky: Těhotenské zápisky

Co mi v těhotenství pomohlo na migrény?

Před otěhotěnším jsem stejně jako asi většina lidí považovala za nejhorší a nejběžnější těhotenskou nesnáz žaludeční nevolnosti. Před migrénami, které mě krátce po zařazení mezi nastávající maminky začlay mučit minimálně stejnou měrou, mě nikdo nevaroval.

Čas od času jsem je prožívala už v době před otěhotněním, zejména v obdobích většího psychického vypětí, stresu v práci, či při vycestování. S vydatnou pomocí oblíbeného růžového prášku jsem je vždy dokázala usměrnit na snesitelnou úroveň a zvládala jsem fungovat bez nutnosti omezit běžné činnosti a ulehnout.

V počátku těhotenství se však trýznivé bolesti hlavy doprovázené pocity slabosti a ztuhlými šíjovými svaly objevovaly pravidelně znovu a znovu, aniž bych odhalila vnější příčinu. Tabletky, poskytující mi obvykle spásu, musely tentokrát s ohledem na vyvíjeící se organismus miminka zůstat schované v kabelce.

Z předchozích zkušeností jsem věděla, že léky, které doktoři těhotným na bolesti hlavy doporučují (s účinou látkou paracetamol) na mě nemají pražádný efekt, nezbylo tedy než se uchýlit k alternativním způsobům léčby a navození úlevy.

Níže uvádím několik tipů na metody a prostředky, které mi pomohly těhotenské migrény (trvající zpravidla 4 – 5 dní) přežít:

  • Dostatek spánku, ideálně i v odpoledních hodinách
  • Konzumace většího množství tekutin – vody, heřmánkového čaje
  • Odpočinek v naprostém tichu a dobře větrané místnosti s ledovým obkladem na čele
  • Masáž šíjových svalů od manžela a také jejich pravidelné prohřívání – sprchou, termopolštářkem
  • Cviky na protažení a uvolnění problematické oblasti (na YouTube naleznete celou řadu videí)
  • Tygří mast a bylinné emuzle od Alpy – tyto pomocníky v boji s migrénou jsem docenila až v těhotenství. V minulosti jsem je sice již zkoušela, ale stály jaksi ve stínu ostatních produktů farmaceutického průmyslu. Promazávala jsem s nimi několikrát denně oblast krku a jemně je vmasírovávala i na čelo, nadočnicové oblouky a spánky.

Velmi doporučuji výše uvedené zásady (zejména cvičení a potírání bylinnou emulzí) aplikovat hned při prvních pocitech napětí v šíji či lehkých náznacích bolesti hlavy! Není třeba otálet a vyčkávat až do chvíle, kdy vám již migréna znemožňuje fungovat obvyklým způsobem.

Po skončení prvního trimestru naštěstí migrény samovolně zcela odezněly a po zbytek těhotenství mě maximálně občas zlehka zabolela hlava při změně tlaku, tato bolest vždy ale nejpozději do druhého dne opět bez jakékoli léčby ustala.

Test na těhotenskou cukrovku – OGTT

Orální glukozový toleranční test (OGTT), prováděný mezi 24 a 28. týdnem těhotenství, patří bezpochyby v řadě vyšetření, která musí nastávající maminka podstoupit, k největším strašákům.

Od večera předcházejícího tomuto testu nesmíte nic jíst, pít můžete jen čistou vodu, v den D jste přinucena pozřít nepříliš lahodně chutnající glukozový roztok, absolvovat opakované odběry krve a po dobu delší než dvě hodiny v klidu sedět v prostorách laboratoře – zkrátka asi každá z nás si dovede představit lépe strávené dopoledne.

Řádně vystrašena zkušenostmi maminek diskutujících na internetu jsem i já na toto vyšetření vyrazila s mírnými obavami a samozřejmě také s prázdným žaludkem, coby poslední jídlo jsem si dala předchozího dne lehkou večeři v půl sedmé.

Lačnění by pro mě představovalo zásadnější problém v prvním trimestru, kdy mě při vynechání snídaně trápily silné nevolnosti. Ve 25. týdnu těhotenství už jsem přiměřeně vyhládlá zvládla ranní cestu autobusem do pražské laboratoře Aeskulab bez problémů.

V čekárně mě přivítala velmi přátelská sestřička, která mi za příjemného povídání rovnou provedla první odběr – z prstu i ze žíly. Hodnoty cukru v krvi nalačno jsem měla v pořádku, takže jsem mohla přikročit ke konzumaci obávaného glukozového roztoku. Z této části testu jsem měla největší strach, protože rozhodně nepatřím mezi sladkomilce, ale ačkoli měl tento nápoj daleko do vánočního punče, jak jej sestra označila, zvládla jsem jej vypít bez větších problémů či nevolnosti.

Přirovnala bych jej k půllitru hodně sladké pomerančové limonády (Fanta apod.).

Ucucávala jsem ho z plastového kelímku v klidu vsedě během deseti minut. Po jeho zkonzumování mi už nezbylo než čekat 60 minut do druhého odběru krve. Dlouhou chvíli jsem si trávila čtením časopisu a také občasným rozhovorem se sestřičkou, která se pravidelně chodila optat, zda něco nepotřebuji a cítím se dobře. Po hodině mi podruhé odebrala krev, tentokrát již pouze ze žíly a nastalo dalších 60 minut čekání.

Mezi jednotlivými odběry je zakázána jakákoli větší pohybová aktivita, aby nedošlo ke zkreslení výsledků testu, doporučuji tedy dobře se zásobit materiály ke čtení či hraní :-). Měla jsem povoleno pouze dojít si na toaletu umístěnou na stejném patře jako odběrová místnost.

S časopisem v ruce jsem zdárně přečkala čas do posledního (opět pouze žilního odběru) a po dvou a půl hodinách strávených na poliklinice jsem byla propuštěna s instrukcemi, abych se před odchodem z budovy v klidu najedla a napila a abych po zbytek dne nevykonávala žádnou větší fyzickou námahu.

Po vyšetření jsem se cítila jen trochu vyčerpaná a bolela mě levá ruka, opakovaně rozpíchaná jehlou injekční stříkačky. Nevolnosti ani závratě jsem naštěstí nepociťovala a mohla jsem bez problémů odjet autobusem zpět domů.

Ačkoli máte právo toto zdlouhavé vyšetření odmítnout, teď už vím, že není důvod k přehnaným obavám a v případném dalším těhotenství jej pro klid duše podstoupím znovu.

Výsledek testu jsem obdržela při nejbližší kontrole na gynekologii následující po absolvování krevních odběrů. Těhotenskou cukrovku jsem naštěstí neměla, paní doktorka mi tedy gratulovala, že můžu dál vesele mlsat (blížily se zrovna vánoční svátky). Tuto možnost jsem vzhledem ke svému negativnímu vztahu k sladkostem bohužel nevyužila, ale dobré výsledky mě pochopitelně potěšily i tak.

Radosti i strasti prvního trimestru těhotenství

Těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy. Tento výrok mi během prvního trimestru vytanul na mysli skutečně často. Velmi často.

Ačkoli čekáte miminko chtěné a na jeho příchod se nepředstavitelně těšíte, ve chvíli, kdy s třeštící hlavou klečíte nad záchodovou mísou a vracíte do ní právě zkonzumovanou snídani, se zkrátka nejlépe ve svém životě necítíte. Na dobré náladě vám nepřidají ani kamarádky, které vám dokola (samozřejmě bez zlých úmyslů) připomínají, jak těhotenské nevolnosti vůbec nepoznaly a cítily se v požehnaném stavu od začátku skvěle. Vlastně o svém těhotenství skoro nevěděly.

Do této skupinky šťastlivkyň jsem se bohužel nezařadila a v prvních třech měsících těhotenství jsem si užila většinu nepříjemností, které s rostoucí hladinou těhotenského hormonu v krvi souvisí. Od prakticky permanentně vzbouřeného žaludku, změn chutí, přecitlivělosti na pachy, přes silné a pravidelně opakující se migrény, až po návaly horka a pocení či bolesti v kříži. Vždycky, když mi bylo nejhůř, jsem si ale připomněla, že veškeré trápení jednou (brzy!) pomine a bude vystřídáno tou nejhezčí odměnou, pro kterou stojí za to všechny zmíněné nepříjemnosti podstoupit.

Ve volných chvílích jsem pilně brouzdala po internetu, pročítala zkušenosti ostatních žen s řešením podobných potíží a studovala osvědčené recepty na zmírnění nevolnosti. Doporučeních naleznete v diskusních fórech a článcích určených nastávajícím maminkám opravdu celou řadu. Zázvorový čaj, lízátka či prášky s extraktem z téže rostliny, konzumace piškotů ještě během ranního ležení v posteli, pití kofeinových nápojů po lžičkách, pravidelné jídlo v malých dávkách atp.

Za sebe můžu po poctivém otestování všech uvedených produktů a metod s čistým svědomím říct, že prostředek, který by u mě nevolnosti zcela odstranil, neexistuje. Ať jsem vyzkoušela cokoli, žaludek na vodě a časté návštěvy WC zůstaly mými nevítanými společníky až zhruba do šestnáctého týdne těhotenství. Mírnou (a bohužel vždy také pouze krátkodobou) úlevu mi dokázaly přinést jen svěží vzduch, hroznové víno a vůně čerstvých citrusových plodů.

Těhotenství se všemi svými radostmi i strastmi je ovšem silně individuální záležitost. Věřím, že jiné maminky naleznou lék či postup, který je žaludečních trápení zbaví docela. S postupujícím časem odezněly prvotrimestrální potíže samovolně i u mě a veškeré utrpení bylo ve stínu radosti z prvních kopanečků, dobrých výsledků zdravotních vyšetření a těšení se na miminko zcela zapomenuto.

Své těhotenství bych charakterizovala zejména jako období rozmanitosti a objevování nového. Radost a euforii střídaly drobné nepříjemnosti i strach z neznámého. Ve výsledku jsem však ráda, že nám ženám příroda dopřála na ten trénink, v podobě přizpůsobování se změnám, které nedokážeme ovlivnit, celých devět měsíců. Je mi jasné, že nutnost zatnout zuby a fungovat i ve chvílích, kdy mi docházely fyzické síly, představovala dobrou přípravu na budoucí mateřství a s ním spojenou změnu životního stylu.