Orální glukozový toleranční test (OGTT), prováděný mezi 24 a 28. týdnem těhotenství, patří bezpochyby v řadě vyšetření, která musí nastávající maminka podstoupit, k největším strašákům.
Od večera předcházejícího tomuto testu nesmíte nic jíst, pít můžete jen čistou vodu, v den D jste přinucena pozřít nepříliš lahodně chutnající glukozový roztok, absolvovat opakované odběry krve a po dobu delší než dvě hodiny v klidu sedět v prostorách laboratoře – zkrátka asi každá z nás si dovede představit lépe strávené dopoledne.
Řádně vystrašena zkušenostmi maminek diskutujících na internetu jsem i já na toto vyšetření vyrazila s mírnými obavami a samozřejmě také s prázdným žaludkem, coby poslední jídlo jsem si dala předchozího dne lehkou večeři v půl sedmé.
Lačnění by pro mě představovalo zásadnější problém v prvním trimestru, kdy mě při vynechání snídaně trápily silné nevolnosti. Ve 25. týdnu těhotenství už jsem přiměřeně vyhládlá zvládla ranní cestu autobusem do pražské laboratoře Aeskulab bez problémů.
V čekárně mě přivítala velmi přátelská sestřička, která mi za příjemného povídání rovnou provedla první odběr – z prstu i ze žíly. Hodnoty cukru v krvi nalačno jsem měla v pořádku, takže jsem mohla přikročit ke konzumaci obávaného glukozového roztoku. Z této části testu jsem měla největší strach, protože rozhodně nepatřím mezi sladkomilce, ale ačkoli měl tento nápoj daleko do vánočního punče, jak jej sestra označila, zvládla jsem jej vypít bez větších problémů či nevolnosti.
Přirovnala bych jej k půllitru hodně sladké pomerančové limonády (Fanta apod.).
Ucucávala jsem ho z plastového kelímku v klidu vsedě během deseti minut. Po jeho zkonzumování mi už nezbylo než čekat 60 minut do druhého odběru krve. Dlouhou chvíli jsem si trávila čtením časopisu a také občasným rozhovorem se sestřičkou, která se pravidelně chodila optat, zda něco nepotřebuji a cítím se dobře. Po hodině mi podruhé odebrala krev, tentokrát již pouze ze žíly a nastalo dalších 60 minut čekání.
Mezi jednotlivými odběry je zakázána jakákoli větší pohybová aktivita, aby nedošlo ke zkreslení výsledků testu, doporučuji tedy dobře se zásobit materiály ke čtení či hraní :-). Měla jsem povoleno pouze dojít si na toaletu umístěnou na stejném patře jako odběrová místnost.
S časopisem v ruce jsem zdárně přečkala čas do posledního (opět pouze žilního odběru) a po dvou a půl hodinách strávených na poliklinice jsem byla propuštěna s instrukcemi, abych se před odchodem z budovy v klidu najedla a napila a abych po zbytek dne nevykonávala žádnou větší fyzickou námahu.
Po vyšetření jsem se cítila jen trochu vyčerpaná a bolela mě levá ruka, opakovaně rozpíchaná jehlou injekční stříkačky. Nevolnosti ani závratě jsem naštěstí nepociťovala a mohla jsem bez problémů odjet autobusem zpět domů.
Ačkoli máte právo toto zdlouhavé vyšetření odmítnout, teď už vím, že není důvod k přehnaným obavám a v případném dalším těhotenství jej pro klid duše podstoupím znovu.
Výsledek testu jsem obdržela při nejbližší kontrole na gynekologii následující po absolvování krevních odběrů. Těhotenskou cukrovku jsem naštěstí neměla, paní doktorka mi tedy gratulovala, že můžu dál vesele mlsat (blížily se zrovna vánoční svátky). Tuto možnost jsem vzhledem ke svému negativnímu vztahu k sladkostem bohužel nevyužila, ale dobré výsledky mě pochopitelně potěšily i tak.