Netušila jsem, že může člověk (byť jde o človíčka hodně maličkého) vydržet celý den jenom jíst. Alespoň tedy do doby, než přišel první Péťův růstový spurt. Sice jsem o těchto obdobích zrychleného růstu už předtím v článcích pro maminky četla, nějak v nich ovšem chybělo varování před tím, o jak intenzivní nápor na matčin hrudník i nervy se jedná.
Aktuálně jsme zdárně překonali spurt už třetí a zatím jednoznačně nejvýživnější. Doslova. S výjimkou desetiminutových přestávek, během nichž si Péťa dal šlofíčka, aby nabral sílu na další sání, se skutečně dožadoval krmení nonstop.
No nevadí – venčení psů zkráceno na dvě minuty, k obědu i večeři chleba se sýrem, činnosti, které nejsou naprosto nezbytné pro přežití (údržba bytu i vlastního zevnějšku) a aktivity z oblasti sci-fi (odpočinek, spánek) odloženy na neurčito. Přežili jsme. Odměnou budiž mi pokoření váhové hranice 5 kg (při odchodu z porodnice Péťa vážil zhruba polovinu) a zárodek další (již třetí) bradičky. Doufám, že je na nějakou dobu poslední.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.