Přes léto jsem rozvařila, rozmixovala a zamrazila kila voňavého vysočinského “bio” ovoce z babiččiny zahrádky. Skleničky zatím trpělivě čekají v mrazáku na svou příležitost, neb Péťa dosud ochutnává pouze zeleninu.
Ačkoli jsme tedy dobře zásobeni domácími přesnídávkami, začala jsem pozvolna monitorovat i ovocné pyré nabízené v obchodech, protože třeba na výlety, pro případ nouze nebo jen tak pro zpestření se taková kupovaná sklenička může hodit.
Překvapilo mě, jak obtížné je sehnat v obchodech ovocný příkrm bez přidaného cukru. Nejsem sice tak radikální, že bych dítěti nikdy nechtěla dopřát žádnou sladkost, ale myslím si, že všechno má svůj čas a cpát rafinovaný bílý cukr do několikaměsíčního miminka mi přijde opravdu zbytečné. Zůstaneme tedy věrni spíše domácím přesnídávkám:-) Stejně tak mě zarazilo, kolik lidí (vč. členů mé vlastní rodiny) se diví, že výhledově neplánuji Péťovi dávat termixy, pribináčky a podobné sladké krémy. Asi jinej gang 🙂 Když takhle člověk občas vystrčí hlavu ze své sociální bubliny, kde všechny mámy zodpovědně krmí drobotinu ovocem, zeleninou, neslazenými kašemi a bílými jogurty, nestačí se divit 🙂
