Naše dítě a náš pes mají jednu věc společnou. Nebo vlastně když nad tím tak přemýšlím, je těch věcí celá řada. Třeba schopnost vytvářet nepořádek kosmickou rychlostí, neustálý hlad, záliba v krabicích, špinavých hadrech a hračkách toho druhého. V první řadě jsem ale měla na mysli absolutní bojkot v veškerých mých snah pořídit s nimi pěknou fotku. Vyfotit jednoho nebo druhého si žádá pevné nervy, rychlé ostření a pořádnou dávku jedlých úplatků. I při nasazení všech těchto zbraní zůstane na fotce často jen šmouha (holá či chlupatá, podle toho, se kterým z objektů zrovna pracuji), popř. tvor sedící sice v klidu, ale tvářící se jako chovanec ústavu pro duševně choré. Nicméně občas nastane příznivá konstelace hvězd a podaří se mi je zachytit docela přijatelně dokonce oba současně – viz fotky níže. Jen ty úsměvy musíme ještě trošku dopilovat. Hlavně u Jasmíny 🙂
