Když jsme před rokem chystali dort k Petíkovým prvním narozeninám, vůbec mě nenapadlo, že ty druhé oslaví jako velký brácha, a už vůbec mi nepřišlo na mysl, že mu tentokrát nebudou moct přijet popřát babičky a prababičky, a druhá narozeninová oslava se tak ponese ve velmi komorním duchu.
Nicméně ani posmutnělá atmosféra posledních dní našemu dvouročkovi úsměv z tváře nesmazala a svůj den si užil jaksepatří vesele a díky Bohu také v plném zdraví.
Ve svých dvou letech už Petík nepotřebuje kočárek, hravě zvládá vyskočit z dětské postýlky a vyšplhat se na libovolný kus nábytku či kompletně přeorganizovat byt během deseti minut. Rád pomáhá s domácími pracemi a vařením.
Apetitem může směle konkurovat dřevorubci, ale na jeho hmotnosti se naštěstí tuny zkonzumované potravy vůbec neodráží, už pár měsíců si udržuje váhu kolem 12 kg. Jak já mu závidím 😁
Protože bychom byli rádi, kdyby se synáček dožil dospělosti, odstěhovali jsme postupně z bytu v zájmu jeho bezpečnosti vpodstatě úplně všechno, co nestihl rozbít – od drobných dekorací a květin až po stoly a židle.
Do mluvení se Petík zatím dvakrát nehrne, v tomto směru se zřejmě potatil.
Role staršího sourozence se zhostil velmi
zodpovědně – malou sestřičku houpá v kočárku, hladí ji, pusinkuje, strká jí do pusinky chleba a v nestřežených chvílích zkoumá, jestli je možné vypíchnout jí očička.
Stručně a krátce, dětičky se během uplynulých dvou let pečlivě staraly o to, abychom netrpěli nedostatkem aktivity a abychom kromě těla neustále udržovali v bdělém stavu také mysl. Raději nebudu psát, že to byly dva roky naplněné největším štěstím, láskou a radostí.
Rodiče to vědí a ostatním by takové vyjádření asi přišlo příliš patetické…
Všechno nejlepší a mnoho zdraví do dalších let, naše malá sovičko!
