Řada lidí považuje rok 2020 za ten nejpodivnější, který zatím zažili. Já na něj budu vzpomínat nejen jako na dobu epidemie korony, ale především jako na rok, kdy jsme přivítali na světě Týnku.
Ani se jí nedivím, že se jí do lednových plískanic moc nechtělo a hřála se u mě v břiše ještě pár dní po očekávaném termínu porodu. Jinak ale nejmladší sovička není žádný lenoch, během prvního roku svého života se rychle změnila z pasivního červíčka v čiperného človíčka. Suverénně chodí, leze po nábytku, opakuje první slova, pilně prozkoumává svět kolem sebe a trpělivě snáší trápení od staršího bráchy. Měří zhruba 75 cm a váží 10 kg. Prořezalo se jí zatím šest zoubků, z toho čtyři v průběhu vánočního týdne. Nepohrdne žádným dobrým jídlem a občas už mi dopřeje pár hodin nepřerušovaného spánku.
Dělá nám zkrátka jen radost a věřím, že v tom bude pokračovat i v roce nadcházejícím – doufejme, že opět v trochu veselejším světě. Všechno nejlepší, Týnko!