Lehká viróza, rýma nebo angína dožene čas od času každého z nás. Nemoc člověka nepotěší asi nikdy. Ještě méně pak v době, kdy nám naruší dobře nastartované hubnutí – a zejména tréninkový plán. Znáte to. Konečně si zvyknete pravidelně se hýbat, kila jdou dolů, svaly se pomalu rýsují, a najednou bum, nucená pauza. Pocit, že vynaložené úsilí přijde vniveč a budete začínat zase od nuly. Prostě k vzteku.
Já osobně jsem se ale naučila nedělat si kvůli několikadenní cvičební přestávce těžkou hlavu. (A ignorovat ten nepříjemný pocit, že každým dnem zvětšuju svůj objem a svaly se mění v rosol. Vím, že to si se mnou mozek jen tak pohrává a skutečnost tak dramatická není.)
Dopřeju tělu bez výčitek klid na uzdravení a teprve když se znovu cítím v plné síle, začnu postupně a zvolna zase trénovat. Kondice se pak vrátí zpět, než se člověk naděje 🙂
Myslím, že nikdo nezůstává při těle jen proto, že chytí čas od času virózu a na chvíli ulehne. Těch pár dní nehraje v dlouhodobém horizontu takřka žádnou roli.
A stravovat se zdravě jde naštěstí většinou i v době nemoci 🙂 (Mluvím samozřejmě pouze o běžných lehčích chorobách, které člověk vyleží doma.)
Důležité je naslouchat vlastnímu tělu a intuici, nepřepínat se a chovat se ohleduplně k ostatním – tj. pokud možno nerozšiřovat nákazu (třeba při návštěvě fitka).
Přemáhat je třeba lenost, ale ne vyčerpání způsobené chorobou.
Zdraví máme jen jedno a musíme si ho opečovávat – to si teď asi všichni uvědomujeme víc než kdy dřív.