Záchvatovité přejídání, to nejsou dva koláče ke kávě po nedělním obědě u babičky nebo pár chlebíčků a skleniček vína na oslavě. Ani tabulka čokolády zlikvidovaná naráz během PMS.
Je to úplná chvilková ztráta sebekontroly. O samotě, beze svědků. Jako když se protrhne hráz nebo spustí lavina. Během chvíle toho do sebe zvládnete nahrnout klidně tolik, co normálně za několik dní. Zvlášť pěkně sladké a tučné dobrůtky, které si jinak v rámci hubnutí poctivě odpíráte. Když už, tak už!
Vzadu v hlavě sice slabě bliká varovná kontrolka, navíc už si to jídlo ani neužíváte, ale prostě se nedokážete ovládnout.
Po odeznění záchvatu následuje utrpení psychické i fyzické. Těžký a bolavý žaludek, zadýchávání, mučivé výčitky svědomí, pocit selhání, rezignace a strach z nárůstu váhy. Možná i pokusy o zvracení.
Duševně naprosto vysilující a devastující stav, se kterým se navíc musíme vyrovnávat sami. Stud nám zpravidla nedovolí přiznat se blízkým.
Jak z toho ven?
Záchvaty přejídání nás dlouhodobě psychicky vysilují a maří náš boj o pěkné štíhlé tělo. Což nás pochopitelně dost štve, takže se s tímto svým démonem snažíme bojovat. Více nebo méně úspěšně.
Abychom jednou provždy zvítězili, je důležité se nejdřív zamyslet nad příčinou těch pekelných záchvatů – a následně ji odstranit.
Mozek nás k tomuhle chorobnému chování nenutí jen tak z dlouhé chvíle, ale čistě ze zoufalství. A to proto, že ho dlouhodobě strádající tělo naléhavě prosí o pomoc.
Nenápadnou hranici mezi zdravým hubnutím a trápením se podvýživou člověk překročí, ani neví jak.
Záchvaty berme jako berme jako varovný signál. A poslechněme svoje tělo.
Dopřejme mu kvalitní, pravidelnou a nutričně hodnotnou stravu. Takhle prostý je ten nejdůležitější krok k nápravě.
Jasně, dostáváme se trochu do střetu zájmů. Chceme přece zhubnout, ne si dopřávat. Ale shodit kila jde i bez týrání těla hlady.
Nekonečným zmenšováním porcí či vynecháváním jídel si ve výsledku víc uškodíme než prospějeme.
Klíčovým krokem k vítězství nad záchvaty přejídání je tedy vyvážená, dostatečná, pravidelná strava.
Když ji tělu dopřejeme, nebude už mít důvod nutit nás k tak zoufalým činům.
Než se nám podaří získat zpět ztracenou rovnováhu, můžeme své trápení zmírnit sdílením.
Svěřit se někomu, o kom víme, že nás neodsoudí.
Klidně i kamarádce z online světa. Třeba takové, která si prošla něčím podobným.
Nevadí, že daný člověk možná neví, jak reagovat nebo co poradit. Stačí, že vás vyslechne a stojí při vás.
Pokud se četnost záchvatů nesnižuje a cítíte, že to navzdory nejlepší vůli sami prostě nezvládnete, není ostuda vyhledat odbornou pomoc. Najít si např. kontakt na psychologa se specializací na poruchy příjmu potravy.
I když záchvaty už zcela pominou, je dobré nezapomínat na prevenci. Pečovat o celkovou psychickou i fyzickou pohodu. Jakkoli je to teď asi těžší než kdy dřív.